prej největší podpovrchový důl na železo na světě. Maj tu
celkem 500km tunelů a momentáně rubou přes kilometr pod zemí. V
centru Kituny sme nastoupili do autobusu kterej nás zavezl až do
komplexu, 540 metrů pod zem, kde se nachází InfoMine, pár tunelů
předělanejch na expozice a muzeum. Historie sahá až do roku 1655
kdy tu poprvý začali těžit. Jenže až roku 1907 začali fakt ve
velkym. Nachází se tu několik železorudnejch sloupů, který sahaj
2km pod zem. Ten hlavní je 4km dlouhej a 80 metrů širokej. Oni teda
až do roku 1960 rubali klasicky zezhora, jenže klimatický podmínky
jsou tady dost špatný, tak začali odspodu. Můžou rubat celoročně
a rubaj velice zajímavě, zjednodušeně to odspoda odkutávaj a
nahoře se jim to hroutí dovnitř. To má za následek to, že do roku
2023 budou muset většinu Kiruny přesunout jinam, tak jak u nás
Most. Každopádně zajímavá prohlídka, přes 2,5 hodiny. Dneska je
to nejmodernější důl na světě, v administrativní budově sedí
pár maníku a říděj bagřiky joystickama, dokonce třeba 3
najednou, jezdí jim to tam skoro samo. Veškerou rudu co vytěžej
hned posílaj megavýtahama nahoru rovnou do pece, kde z toho dělaj
takový maličkatý kuličky, pelletky. Pár nám jich i dali, že prej
je to nezbankrotuje, maj vejvar 11 miliard švédskejch. Ještě sme
dostali PR výplach, jak je to nejekologičtější důl ever, ruda je
tu totiž zmagnetizovaná, takže se luxusně čistí od nečistot
magnetem. Ale dřív, to byla jiná. Rubali to skoro rukama, pár
tejdnů dělali díru, do ní dynamitu co se vejde a prásk. Vede odtud
železnice do Narviku, nejsevernější nezamrzající přistav. O
Narvik se ostatně dost bojovalo v roce 1940, němci chtěli rudu a
severní cestu do ruska. Jo a je to samozřejmě nejsevernější trať
na světě. No ještě nám na konci dali kávičku a koláček,
zkrátka nejhlubší kafe co sme kdy měli.
Ve švédskym supermarketu sme nakoupili co se dalo, oproti Norsku o
dost levnější. Pak sme zakempili u jezírka, prospali se a ráno sme
vyrazili do Narviku. Bohužel místní LPG stařik měl zavřeno, tak
sme jeli dál, do Bodø. Cestou došel plyn a na benzín to skoro
nejelo, tak sme ztrávili odpoledne pod autem, jenže sme tak
maximálně vyčistili svíčky, auto jede, ale trošku se cuká.
Teď zevlíme na trajektu, silnice tu zase nevede. Zítra je v plánu
překročit zpátky polární kruh, krásnejch 14 dní v arktidě
končí ;)