On the road - Jostedalsbreen

Včera sme navštívili Jostedalsbreenský národní park, což je
největší ledovec v evropě, resp. půlku parku zabírá ledovec.
Zvolili sme nejjednodušší přistup, a to k jednomu rameni ledovce -
Nigardsbreen, v průvodci píšou že je to nejsnázeji přístupný
ledovec... Stačila hodinka cesty z parkoviště a už sme si šahali
na led. Opravdu velká masa ledu, co odpadává a hlavně z něj fakt
chčije, a to fest. Na ceduli ukazovali jak se za posledních 150 let
zmenšil, docela dost. Vrcholu dosáhl ledovec roku 1750, od tý doby
se zmenšuje. No ale ani lozit se po něm nedalo, to by chtělo mačky
a cepíny, v botech to klouzalo jak po ledu :)
Jo a na noc sme zakempili pod ledovcem u potůčku, ale v noci nás
vyhmáti ovce, sme měli k večeři krevetový rizoto (1,5kg krevet za
30nok, no neber to) a dost nám smrdělo z koše, tak sme ho dali ven,
kde to vyžrali ovce :)

Dneska míříme směrem na Bergen, v cestě nám stojí trajekt a
nejdelší silniční tunel na světě, 25km... Samo že už asi neni
nejdelší, mám pocit že v rakousku otevřeli delší, ale to už je
dálniční tunel :)

On the walk - Galdhøpiggen

Tak včera sme si dali nejvyšší horu široko daleko :) Ale dalo to
zabrat. Ze základního tábora v 1100m.n.m. sme se vyškrábali do
2469 metrů, procházka na 7 hodinek. Cestička kamenitá a pořád
nahoru, rovinka žádná. Poslední úseky po ledovci, kde Chetta
trpěl, měl normální tenisky. Nahoře foukal vítr co nikdo z nás
nezažil, chcete udělat krok dopředu a uděláte dva dostrany nebo i
dozádu, ohromný poryvy co vás odfouknou jedna dvě. Obvzlášť
když jdete po sněhu tak hrozně nepříjemný, nemáte se čeho
zapřít. Ale zvykli sme si chvilku než to přejde kleknout na bobek a
pak pokračovat. Už z dálky byla vidět boudička na vrholu, kde sme
si řikali že dáme kafe ať to stojí co to stojí. Bohužel
boudička byla zavřená, nikde nikdo :( Tak sme dali aspoň hleba s
paštikou a čaj z termosky. Výhled skoro žádnej, mraky, vítr a
fakt kosa, takže sme se nahoře moc nezdrželi a hurá dolů. Já sem
si to parádně zkracoval po ledovci, jako na bigfootech sem si
svištěl dolu. No za 3 hodinky sme byli zase u auta, celý tělo
rozlámaný a pomalu sme opustili národní park Jotunheimen...

On the road - Geiranger

Tak včera sme po ranní koupačce v jezeře vytazili na trolí stezku
- Trollstigen. Ale přijeli sme tam z druhý strany, takže sme to
zkoukli jenom zezhora. Cesta se klikatí sem a tam až do výšky
850m.n.m., autíčka maj co dělat. Nahoře je pár vyhlídek,
restaurace a hafo stánků s kýčovitejma suvenýrama. Celkem nic moc,
moc lidí na tak idilickej plácek. Ondra s Verčou někde zbalili
jednu slovenku, Klaudii, holka co už rok cestuje, sama, stopem. S
Klaudií sme vyrazili na trajekt na cestu do Geirangeru, nejužší
fjord na světě, magnet na turisty. Gairanger leží cca 60km ve
vnitrozemí, okolo něj jsou tisícový hory, samej vodopád a opravdu
strmý skály. Museli sme sject převýšení asi 600 metrů, přitom
sme zjistili že autíčku začínaj smrdět brzdy :) Dole vesnička
naflákaná turistama a suvenýrama a ve fjordu, co má tak 300 metrů
na šiřku, kotví 3 zaoceánský parníky jako kráva a z komínů se
jim jenom čoudí. Moc sme se tam nezdrželi a vyrazili asi o kilometr
dál, vzdušnou čarou, ale o 1500 metrů výše, na horu Dalsnibba.
Cesta se klikatila neskutečně, všude samej autobus s turistama,
autíčko si brumlalo, ale nakonec to dalo celý, až nahoru!!! Těsně
pod kopcem sme potkali jeden Land Rover, v něm mladej kluk, otevřenej
motor, Chetta za nim zašel jestli nepotřebuje pomoct, kluk ukázal na
trubku jako prase, v ní díra jako pěst. Chetta když to viděl
povída "Ou shit" a mladej na to "Yes, fuck" :) No nechali sme ho osudu
a dojeli nahoru, kde byla vyhlídka fakt pěkná, psali
"Pravděpodobně nejkrásnější výhled na světě". Akorát počasí
nic moc, foukalo fest a pod mrakem. Divnej pocit, kilometr a půl pod
sebou máte moře, ale pobřeží nevidět, jenom hory. Slovenku sme
nechali na vyhlídce a vyrazili nabrat LPG a zakempit na noc.

Dneska nás čeká nejvyšší hora skandinávie - Galdhøpiggen -
2469m.n.m.

On the road - Ålesund

Včera jsme jenom řídili a řídili, až sme se dořídili tak 100 za
Trondheim, naštěstí pršelo, takže sme o nic nepřišli. Dneska
kolem oběda jsme dojeli na Atlantskou cestu - Atlanterhavsveien. Je to
cca 2km dlouhý přemostění přes několik ostrůvků, celkem 8
mostů a norové si to zvolili za stavbu století. No ale celkem nebylo
na co koukat, ani čudlu sme nechytili :(
Po druhym dnešním trajektu sme dojeli do Ålesundu, města který je
zvláštní tím, že v roce 1906 komplet vyhořelo a bylo postavený
znovu, tentokrát ale z šutrů, v secesním stylu. Asi jako každý
větší město u nás, celkem pěkný, každej baráček opravenej.
Aspoň sme si teda vyšlapali 418 schodů na místní vyhlídku
Fjellstula. Nahoře se pěkně na ceduli chlubili kolik maj v okolí
ropnejch plošin a kolik vytěží, celkem teda dost.
Momentálně kempíme u nádhernýho jezera, koupačka ráno jistá. A
potom se chystáme na trolí cestu, kdo jede norsko autem nesmí
minout....

On the road - Saltstraumen

Včera sme se zastavili v Saltstraumenu, kousíček od Bodø. Je tu
nejsilnější mořský proud na světě, samozřejmě že i
nejsevernější. Soutěskou co má 150 metrů se při odlivu a
přílivu prožene neuvěřitelný množství vody, maximální
rychlost 40km/hod. Přijeli sme asi v jednu a na informacích se
dočetli že dneska je maximálka v 14:03 ;) Nahodili sme třpitku a
čekali. Dědek vedle nás vytáhnul neuvěřitelnou rybu, což nás
naplnilo očekáváním, na pořádnej úlovek ještě čekáme.
Těsně před druhou se nahrnulo hafo turistů, dokonce sme potkali
nějaký Prostějováky. Přesně ve dvě se objevili 3 rafty nacpaný
čumilama a v těch ohromnejh proudech a mořskejch vírech si jezdili
sem a tam, motory jim jeli naplno. V průběhu toho všeho se ozval
divnej zvuk, takovej divno-bublavej, za chvilku se objevil rychlostní
člun, fakt pěkná lodička, a najela přimo do proudu a to sem
poprví v životě viděl loď letět vzduchem :) Bohužel rybku sme
nevyndali, tak jsme vyrazili dál. Obídek sme dali v národním parku
Svartisen, nádherný scenérie. Ani tady sme nechytli ani čudlu :
( Už sme odcházeli a objevila se česká rodinka. Z tatínka vypadlo
že rybaří první den, takže taky amatér. Mají tu ale zajímavej
systém rybářskejch povolenek, stačí poslat SMS a za 70nok máte
jednodenní povovolenku, za asi 400 měsíční. V moři se ale může
bez...

Večer sme skejsli v Mo I Rana, místní LPG nefungujou o víkendu, tak
sme zajeli do lesíka, nadlábli se a udělali ohínek. V průběhu
připravy ohínka se objevila kráva jako kráva, fakt sem takhle
velký hovádko neviděl. Po chvilce odešla, padla tma (spíš teda
šero), rozdělali sme oheň a asi za hodinku se na náš plácek
nahrnulo 20 kousků, fakt hovádka. Zdrhli sme do auta, holky začli
šmejdit okolo, lízat židle a hlavně čuměli do ohně, jako by ho
viděli poprvý. Po asi 20 minutách Veru vyrazila zachránit židle a
holky začali pomalu odcházet, ale trvalo jim to tak půl hodinky než
zmizeli úplně. Haluz....

Jo a včera sme překročili Arctic circle....