Tak včera sme si dali nejvyšší horu široko daleko :) Ale dalo to
zabrat. Ze základního tábora v 1100m.n.m. sme se vyškrábali do
2469 metrů, procházka na 7 hodinek. Cestička kamenitá a pořád
nahoru, rovinka žádná. Poslední úseky po ledovci, kde Chetta
trpěl, měl normální tenisky. Nahoře foukal vítr co nikdo z nás
nezažil, chcete udělat krok dopředu a uděláte dva dostrany nebo i
dozádu, ohromný poryvy co vás odfouknou jedna dvě. Obvzlášť
když jdete po sněhu tak hrozně nepříjemný, nemáte se čeho
zapřít. Ale zvykli sme si chvilku než to přejde kleknout na bobek a
pak pokračovat. Už z dálky byla vidět boudička na vrholu, kde sme
si řikali že dáme kafe ať to stojí co to stojí. Bohužel
boudička byla zavřená, nikde nikdo :( Tak sme dali aspoň hleba s
paštikou a čaj z termosky. Výhled skoro žádnej, mraky, vítr a
fakt kosa, takže sme se nahoře moc nezdrželi a hurá dolů. Já sem
si to parádně zkracoval po ledovci, jako na bigfootech sem si
svištěl dolu. No za 3 hodinky sme byli zase u auta, celý tělo
rozlámaný a pomalu sme opustili národní park Jotunheimen...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
...se prej z tý hory dá zkouknou 35 000 km čtverečních :)
OdpovědětVymazatno a kam dál???