vyrazili do Lillehammeru na Olympijský stadion, na kterém, jak si
možná pamatujete, zapaloval oheň takovej týpek, skokan na lyžích,
kterej zaplachtil s pochodní až dolu a ani mu nezhasla. No vyšlápli
sme si až nahoru, lanovka co má 150 metrů stála pade :( občas
dokonce proskočil maník na lyžich, maj tam "plastyk slope", ale
nedal víc jak 70 metrů (na devadesátce). Nahoře sme našli snad
všechno co se u nás v lese jí a norové to nesbíraj. Paní
Chotovinská by si dala pár borůvek, moje máma maliny, Veru si dala
jahůdky, já ochutnal brusinky a Ondra našel právý březňáky,
který sme si poději udělali k obědu. Mimochodem Veru vaří
výborně :)
Někde uprostřed dnešní cesty sme zastavili na nějaký náhorní
plošině, cca v jenom kilometru nad mořem, kde v jedenáctym století
nějakej vikingskej král udělal cestu bo co. Ale kosa tam byla fest,
vítr taky a na kopcích o kousek výš bylo sněhu tolik že se pomalu
začínám bát na sever :) k večeru sme dorazili do Trondhaimu.
Průměrná rychlost je cca 65km/hod, norové maj všude osmdesátku a
cesty se začali dost klikatit. Navíc to nejsou magoři jak u nás,
dodržujou ryhlost a za hodinu vás předjede jedno auto, a to máte
karavan, takže do kopce nic moc.
V Trondheimu sme párkly v centru, vůbec poprvý se mrkli do průvodce
a vyrazili. Mrkli sme se na vůbec největši kamenou stavbu ve
skandinávii, Nidaroského dómu, kterou začali stavět v roce 1070 a
skončili v 18tym století :) Dneska je to národní památka a
slouží jako korunovační sál. Bohužel dovnitř sme se nedostali,
stála tam asi největši fronta na světě, za půl hodiny začínala
nějaka mše boco, pobíhalo tam i spousta hábyťáků. Přes
nejstarší dřevěnej most z roku 1681, kterej mimochodem vypadal jak
u nás ve vsi, sme došli do pevnosti. Cestou sme potkali ale
neskutečnou vychytávku, výtah pro kola. Na ulici maj ocelovej
pangejt, v něm jezdí malá stupačka, pravou si na ní stoupnete a
jedete. Tušim že na youtube by to mělo bejt bejt pod "trondheim
cycle lift".
No a teď kempujem u moře u Trondheimskýho letiště, kam sme se
dostali po radě párečku pumpařů. Vůbec ty pumpaři jsou dost
natvrdlý, Chetta už měl pár storek, já sem si dneska šel pro
redukci na LPG, pumpař mi ji podá, já pak zjistim že nejde
připojit, všude střiká plyn, se slovy že ta pistole je asi
rozbitá mi říka "jo jo, to je rozbitý" zvedne telefon a volá o
další pumpu dál jestli maj plyn :)
Zejtra nevim kde skončíme, každopádně sme viděli ceduli:
Narvic 900km
Žádné komentáře:
Okomentovat